+420774152624 | info@tojako.cz

Nízkoenergetické rodinné domy

Co jsou nízkoenergetické domy?

Nízkoenergetické domy jsou stavby s nízkou potřebou energie na vytápění, která je oproti běžným novostavbám splňujícím české stavebně energetické předpisy poloviční nebo i menší.

Hraniční hodnotou pro nízkoenergetický dům je v České republice 50 kWh/(m2a), tedy zhruba poloviční ve srovnání se spotřebou běžného domu. Podmnožinou nízkoenergetických domů jsou pasivní domy, které spotřebují až šestkrát méně energie než dnešní novostavby, a nulové domy, které mají potřebu tepla pro vytápění blízkou nule. Nízké potřeby energie dosahují použitím kvalitní masivní tepelné izolace obvodového pláště, využitím mechanického regulovaného větrání s rekuperací tepla, využitím nízkoteplotního vytápění či využitím solárních prvků.

 

Projektování a výstavba nízkoenergetického domu

Výstavba nízkoenergetického domu neznamená jen zateplení a instalování slunečních kolektorů či tepelného čerpadla, ale při projektování těchto domů je  třeba dodržovat i několik dalších zásad: objekt vhodně situovat vzhledem ke světovým stranám, aby co nejvíce využíval energie ze slunce a ze svého okolí. Dům musí být také tepelně izolován a hermeticky utěsněn, aby nedocházelo k tepelným ztrátám. Větrání musí být zajištěno v hygienicky potřebné intenzitě, podle stavebních a klimatických podmínek buď přirozenou cirkulací vzduchu, nebo nuceně. A v neposlední řadě musí mít stavba co nejmenší počet tepelných mostů, tzn. rohů, výstupků, spojení materiálů atd. Uvádí se, že ideálním tvarem pasivního domu by měla být koule. Ta však není pro bydlení příliš praktická, proto se tento ideál spíše uvádí jako měřítko, od kterého se odvozují další architektonické a projektové kompromisy.

 

Nízkoenergetický dům lze postavit z téměř každého běžného stavebního materiálu. Současný trend výstavby energeticky nenáročných domů se však pomalu přesouvá k lehkým stavebním systémům, nejčastěji na bázi dřeva, s jednoduchou montáží. Lehký konstrukční systém s dřevěnou sloupkovou nosnou konstrukcí je schopen splnit náročné požadavky na tepelně izolační vlastnosti obvodového pláště při relativně malých tloušťkách konstrukce. Konstrukci z velké části tvoří tepelná izolace, proto je obvodová stěna užší a zároveň má výborné tepelně izolační vlastnosti. Zvláštní pozornost je nutné věnovat bezespárovému uložení tepelné izolace na místech napojení na obvodovou a štítovou stěnu, na místech osazení střešních oken či ve styku střešních rovin a důslednému provedení parozábrany s precizními detaily. Na celkovou energetickou bilanci má velký vliv i tvar a členitost střechy. Platí zde pravidlo: čím jednodušší je tvar střechy, tím menší je pravděpodobnost vzniku tepelných mostů a tím menší je ochlazovaná plocha, čehož důsledkem je menší potřeba tepla. Nejčastěji se proto u nízkoenergetických domů využívá pultová a sedlová střecha bez vikýřů. Pozornost je třeba věnovat i oknům, resp. zasklení. Ideální je tepelně izolační dvojsklo nebo trojsklo s tepelně reflexní vrstvou a s tepelně izolačním plynem (převážně argon, krypton nebo xenon) mezi skly. Kromě dřevěných rámů oken se v nízkoenergetických domech využívají i okna na bázi plastů a slitin hliníku s komorami vyplněnými tepelně izolačním materiálem a s přerušením tepelných mostů.

 

Komfort bydlení

Nízkoenergetické domy představují pro člověka prostředí, jehož užívání nabízí ideální tepelnou pohodu za každého počasí, optimální vnitřní vlhkost a dostatek čerstvého vzduchu, zdravé materiály, kontakt s přírodou a které rovněž minimalizuje provozní náklady. Nabízejí tak levné a ekologické bydlení.